Zajímavé druhy tygrů
Tygr levhartovitý
Nejpravděpodobnější popis
Slovo "nejpravděpodobnější". Svědků, kteří tohoto tvora viděli a ještě žijí, je celkem asi pět. Všichni se však shodují v tomto tvrzení: "Tygr byl celkem nízké, avšak silné postavy, vysoký asi půl metru, délky přibližně 2 metry. Chodil velice pomalu a klidně, při vyrušení však vyvinul nadpřirozenou rychlost. Často na dlouhou dobu zmizel ve vodě".
Snímků tohoto dravce je málo. Ve skutečnosti jen jediný, od Američana, Jacka McDonalda. Jeho mimořádný snímek se objevuje ve všech encyklopediích. Další povídání pana McDonalda o tomto tvorovi už zní poněkud děsivěji: "Když nás ten tvor zahlédl, ihned začal běžet proti nám. Celá desetičlená skupina se rozutekla a jediná žena výpravy, Anna, zůstala pozadu. Tvor ji doběhl, a obrovskou silou - svou velikánskou tlapou - jí povalil na zem." Povídání o osudu Anny Jack nikdy nedokončil. Anna se pak už nenašla, až do osudného roku 1999. Tehdy se Anna objevila naprosto v pořádku, a oznámila tisku nečekanou senzaci: "Tvor byl agresivní jen
ze začátku, pak se zklidnil a byl na mě hodný. Následovala
jsem ho, a on mi ukázal svoji rodinu. Jsou to velice
inteligentní tvorové - chodí často po zadních končetinác
Modrý tygr
Mimořádná modrá zvířata jsou čas od času zpozorována i mezi druhy savců, obzvláště mezi nejrozličnějšími divokými kočkami. V kožešnickém obchodě jsou občas k dostání kožešiny modrých rysů a rysů červených. V jihovýchodní čínské provincii Fu-tien se kdysi údajně vyskytoval a možná stále vyskytuje druh tygra s modrou srstí. Podle tvrzení domorodců, je tento tygr, na rozdíl od svých obvykle zbarvených druhů, lidožravý.
Měl mít základní barvu maltézské modři, na spodku těla téměř tmavě modré, pruhy zřetelné, nelišící se od obvyklého vzoru tygřích pruhů. Takto ho popsal v září r. 1910 misionář Harry R. Caldwell. Viděl ho i jeho syn John a americký zoolog Roy Champman Andrews. Pokusil se jej dokonce zastřelit ve snaze opatřit nesporný důkaz existence. Nebyl ale úspěšný, protože hrozilo, že by mohl zranit dvě děti sbírající opodál lesní plody a nechtěl je ohrozit.
Jednou byl mongolskému přírodovědci Jahangirovi v Agře přivezen exotický gepard s nápadnými modrými skvrnami.Příroda to je mocná čarodějka a její barevné spektrum je úžasné. A u šelem to platí dvojnásobně.
Liger
Liger se nazývá potomek lva a tygřice. Má sklon k atavismu. Ve většině případů velikostí přerůstá své rodiče a je největší šelmou naší planety. Dosahuje velikosti poníka a váhy takřka půl tuny. Na jeho velikosti se samozřejmě projeví, který poddruh lva a tygřice se kříží. Kapitální exempláře dorůstající fenomenální velikosti pochází křížením lva indického a tygřice ussurijské. Křížením těchto šelem dochází k vzniku nepřirozeně velkých, agresivních hybridů, dosahujících délky takřka čtyř metrů. Jsou velice nevypočitatelné povahy s špatně předvídatelným chováním. Samci ligerů bývají neplodní, ale samice mohou nadále pokračovat v rození dalších hybridů.
Vzhled ligera není jednotný, existuje zde velká variabilnost ve vzhledu mláďat. Obvykle samcům rostou rozptýlené lví hřívy, ale jejich obličejové okruží má vzhled tygra. Obě pohlaví jsou ve stavbě těla ovlivněna subtilností lví postavy a mají typická lví břicha. Jejich srst zdobí méně či více výrazné tygří pruhy.
Zajímavé, ale zároveň alarmující je jejich sociálně nepřirozené chování. Jak všichni víme lvy jsou velice společenská zvířata žijících v tlupách s velice propracovanou hierarchií. Tygři jsou po většinu svého života samotáři sdružující se v pár pouze v dobách námluv. A to je právě asi největší kámen úrazu pro ligera. Mlátí se zde družnost a samotářství. Samice prý trpí značnou nervozitou, neboť se v jejich životě doslova mlátí lví instinkt pro takzvaný sesterský řád a tygří nezávislost. Určitě Vás zajímá jak vlastně komunikuje liger? Je to zajímavé - on dokáže řvát jako lev i mručet jako tygr. Myslím že v komunikaci zase tak velký problém neexistuje.
Tygon
Potomek tygra a lvice se nazývá tigon. V některých publikacích je nazýván též tigron, či tion. Je mnohem vzácnější než liger. Důvodem je velká subtilnost samců tygra při páření se lvicí a tak se stává, že nereagují na sexuální výzvy lvic. Tigon nedosahuje velikosti svých rodičů, jeho stavba těla a robustnost je oproti lvům a tygrům většinou menší. Nicméně občas se stává, že nějaký potomek dosáhne rozměrů menšího z rodičů. Slabší zájem o pěstování tigonů byl způsoben faktem, že nedosahují velice působivé velikosti ligerů. A tudíž nejsou tak atraktivní pro zoologické zahrady, které (nebýt tlaku vědecké veřejnosti) pro kasovní úspěch a ekonomickou prosperitu zahrady rádi zmíněného ligera předváděli. I v tomto kříženci rozhodují při jeho velikosti a vzhledu jaký poddruh lvice a tygra se páří. Dalším rozhodujícím faktorem je velikostní poměr pářených druhů. Nepoměr představuje možnost, že některé, či všechna rozená mláďata se mohou narodit mrtvá, dále hrozí nebezpečí předčasného porodu, neboť v lůně lvice není dost místa pro další vývin
mládat. Předčasný porod znamená velké riziko pro přežití mláďat.
Zoologická zahrada Belle Vue v Manchesteru vlastnila křížence tygra a lvice v období let 1936 až 1949. Samec Kliou a samice Maude byla přivezena z Drážďan v Německu. Jejich rodiče byly tygr mandžuský a africká lvice. Měli zcela jasnou tygří samotářskou povahu, byly chováni odděleně. Samec Kliou zemřel na jaře roku 1941 a samice Maude zemřela roku 1949 na gastroenteritidu. Již v roce 1957 získala Zoo v Belle Vue nový exemplář křížence tygra se lvicí jmenovala se Rita - byla menšího vzrůstu než její předchůdci a žila až do roku 1968. V roce 1998 indické denníky oznámili úmrtí posledního oficiálně známého potomka křížence tygra a lvice. Jmenoval se Rangini a narodil se v roce 1974. Svým vzhledem a velikostí připomínal lvici ale s menší hlavou a čelistí. Jeho srst byla jasně žlutá s mdlými pruhy zděděnými po otci. Rangini neměl po celý svůj život žádnou partnerku, důvodem byl nátlak vědecké veřejnosti proti plození kříženců. Vláda Indie v roce 1985 zákonem zakázala pokusy o křížení tygrů se lvy. Svůj podíl na ukončení pokusu měla též ztráta původního páru rodičů křížence. A podstatný faktor byl též problém sterility potomstva. Tímto byla uzavřena dlouhá tradice chovu kříženců tygra a lva v zemi. V níž první oficiální záznam je datován rokem 1837, kdy byl kříženec tygra a lvice v chovu indické princezny Jamnagar ukázán britské královně Viktorii. V měsíci srpnu 2001 oznámili sdělovací prostředky zprávu že v Šanghajském safari parku došlo k narození čtyř kříženců sibiřského tygra s africkou lvicí. Bohužel žádné s těchto mláďat nepřežilo. Dva samci a dvě samice měli srst jako matka ale vzhledem hlavy připomínali otce tygra. Též ocas byl tygří. Přední část těla byla tygří a zadní lví. K páření došlo nečekaně při cestách herecké společnosti. Mrtvá mláďata byla uchována jako ukázkový vzorek pro vědecké účely. Li-Tigon Než bylo křížení tygrů a lvů zakázáno, stačila Indie udělat ještě jeden pokus a to zkřížit samici křížence tygra se lvicí jménem Rudhrani, která se narodila v roce 1971, s asijským lvem jménem Debabrata a vyprodukovat sedm kříženců. Někteří z těchto kříženců dosáhli neuvěřitelných rozměrů. Dostali jméno Li-Tigon. Jedno z mláďat jménem Cubanacan dosáhl v dospělosti váhy 363 kg, délky 3,5 metru a výšky 132 cm v kohoutku. Zemřelo v roce 1991. Bylo největší šelmou chovanou v zoologických zahradách na celém světě. Ti-Tigon Další s pokusů křížení křížence tygra a lvice. V tomto případě byla spářena samice tigona se samcem tygra. V tomto zvířeti se začíná genová spirála zcela jasně otáčet na stranu tygřího druhu a podílově je v Ti-Tigonovi 75% tygra a 25% lva. V případě že by jsme nadále Ti-Tigona křížili s tygry, procento lvích genů by klesalo a dosáhli by jsme postupného návratu k původnímu druhu. V případě, že by v pokusu bylo dodrženo i zachování poddruhu tygra během několika pokolení by se lví krev zcela ztratila a šelma by byla opět takřka k nerozeznání od svého tygřího předka. Samozřejmě těžko můžeme určit podíl tohoto pokusu na zdravotních nebo psychických potížích dalších pokolení. Náchylnost k chorobám může být extrémní.